| Dnes nás čeká náročný den. Brzy ráno s průvodcem opouštíme naši zátoku a chystáme se pokořit nejobtížnější kopec ostrova. |
| To je on - Malý Piton. Měří sice pouhých 743 metrů, ale jde se samozřejmě od nuly a obtížnost výstupu se řadí k nejvyšším. |
| Cesta nahoru by se dala popsat třemi slovy - kameny, kořeny a provazy. |
| Výhledy na Soufriere nabývají dramatičnosti. |
| Stejně jako překonávání 80ti stupňových kamenných stěn na lanech. |
| Poprvé v životě nevidím nad mořem obzor. Voda i obloha splynuly v jedno. |
| Na vrcholu není žádná návštěvní kniha. Důkaz toho, že jste tu byli, ale můžete vyrýt do místní flory. |
| Náš průvodce Elias si na vrcholu zapálil jointa marihuany. Ostatně právě pro velmi obtížnou dostupnost tohoto kopce, tu místňáci marihuanu na skrytých svazích hojně pěstují. |
| Věřte nebo ne, Elias absolvoval celou cestu bosý. |
| Výhled na Velký Piton. Je sice o krapet vyšší, ale výstup na něj je prý procházka růžovou zahradou, a to nás nezajímá. |
| Výhled do vnitrozemí Lucie. |
| A konečně výhled do naší zátoky. |
| Já a Elias. Já zde poprvé, on už po šestadvacáté. |
| Kdyby člověk uklouzl, možná by padal přímo do moře. |
| A je tu sestup po lanech. Štěstí, že nepršelo a kameny byly suché. |
| Dole čekala zasloužená koupel v termálním vodopádu. |
| A bahenní lázeň. Konečně vím, jaké to je být černá mezi černými. |
| Malý Piton v odpoledním slunci. Tam jsme vážně dneska byli? |
| Dobrou noc. |
| < < < 8.-9.12.2012 | INDEX | 11.-12.12.2012 > > > |
| © Lucie Pařízková | publikováno: 13.12.2012 |
|